Historie kominictví

Kominíci nosí typickou uniformu, proto je poznáte už z dálky. Říká se, že když uvidíte kominíka, měli byste si sáhnout pro štěstí na knoflík. Kominictví Praha, Černý Petr, Vám přináší krátký pohled do historie našeho řemesla. Podle pověr pokud se prý dotknete samotného kominíka, přinese vám to štěstí ještě víc.

V dřívějších dobách si lidé vymetali komíny sami. Ke vzniku profese došlo až v 16. století v Anglii, i když krby existovaly už v dávných Římských dobách.

Na počátku, vymetání komínů byla špinavá a náročná profese, kterou využila část obyvatelstva, která žila ve velkých příbytcích, hradech a zámcích. Chudí lidé si osvojili krb, nebo kamna s komínem až později.
Kominíci buď chodili od domu k domu, nebo také ze střechy na střechu, kde zbavovali komíny sazí.
Když se začalo topit uhlím místo dřeva, profese začala být čím dál žádanější, protože uhlí tvoří více lepkavých sazí, které musí být pravidelně odstraněny, jinak by se domovy obyvatel začaly plnit toxickými zplodinami.

Bohužel pro profesi kominíka, byly často využívány malé děti, jako „nástroj“ pro čištění komínů zevnitř, často i takových, které připomínaly spíše bludiště. Děti tak byli v podstatě otroky. Nemajetní rodiče dokonce někdy prodávali jejich děti mistrům kominíkům, kam se dostávali i opuštění sirotci. Za jídlo, vodu a střechu nad hlavou byli malí chlapci nuceni pracovat v příšerných podmínkách, od svítání do šera, obvykle bez jediného dne volna.

Hlavní náplní práce, pro ně bylo šplhat komínem, kde seškrábali dehet, který byl na stěnách. Když se chlapci báli, jejich mistři v krbu zapálili malý oheň, aby je motivovali k práci.
Často jim bylo pouze od 5 do 11 let, jejich rostoucí kosti se deformovaly z neustálého šplhání v úzkém prostoru. Jejich plíce se obalovaly sazemi, což bylo důvodem, proč se často malí kominíci nedožili ani středního věku. První rakovina vůbec byla objevena u jednoho z nich, byla velmi bolestivá a nakonec i smrtelná.

Někteří uvízli uvnitř komínu a zemřeli, v důsledku udušení.
Naštěstí později přišly regulace, které omezovaly takového nelidského zneužívání.

Počátky kominictví v Čechách

Do Čech skrze Německo začali přicházet kominíci, původem z Itálie, jeden z nich Tomáš Moniga z Lucernu, získal monopol na vymetání komínů v Praze společně s jeho příbuznými.

V Praze Cech kominíků vznikl někdy před rokem 1748, odkud se dochovala cechovní pokladna, umístěná v Muzeu hlavního města Prahy. Roku 1896 vzniklo Zemské společenstvo mistrů kominických v království Českém. Činnost kominíka byla zakázána v roce 1981 a k jejímu rozvoji došlo až v 90. letech. V současné době kominíků ubývá kvůli oblibě ústředního vytápění.

Svatý Florián je považovaný za patrona profesí, které souvisejí s ohněm, tj. hasičů, hutníků, hrnčířů, pekařů a kominíků a byly budovány jeho sochy na ochranu proti požáru.

V dnešní době už kominíci nejsou celí špinaví od sazí, mají nástroje a znalosti, které jim pomáhají dělat svojí profesi mnohem jednodušším způsobem, než tomu bylo dříve.